Od
nedávna mám o budoucnost docela strach. Na letošní rok jsme si s
klukama naplánovali cestu do Austrálie. Co se nestalo. V Austrálii
vypukly obrovské povodně. Další náš "žhavý tip" bylo Jordánsko. No
nepokusili se tam unést nějaké čechy? A to ani nemluvím o loňsku, kdy
jsme trefili katastrofy hnedle dvě - střílení v Bangkoku a sopku na
Islandu. O předloňské prasátkové chřipceuž nemluvím vůbec...
Poslední
výlet, který se opravdu povedl a nebyl postižen žádnou živelnou a ani
jinou katastrofou byl výlet do Barcelony. A proto taky není divu, že
Barcelona je taky můj nejbližší cíl. Ano. Do Barcelony musím jet.
Nechal jsem tam příliš mnoho hezkých vzpomínek a taky příliš mnoho
míst, která jsem nestihl navštívit. Takže to napravím, a to velmi brzy.
Už jenom málo co se teď může postavit mezi mě a Barcelonu, a to proto,
že letím už za měsíc. A letenku už mám v kapse. Ale pár míst si schovám
ještě na příště, abych měl nějaký logický důvod se sem vracet. Hasta la
proxima, Barcelona...
Mimochodem:
Než se mi podařilo tuhle stránku vystavit, tak mezitím proběhlo několik
dalších výletů, včetně té mé milované Barcelony. Budu to tady muset
celé předělat, ať to tady dává nějaký smysl.
Ale mezitím tady můžu jen tak halabala
nacvakat svoje plány a "tajné" plány a přání všeho druhu. A je ve
hvězdách, kolik se mi z mých přání podaří zrealizovat. Ale od toho taky
plány jsou. Takže, "Milý deníčku:"
Příští rok - plány pro příští
rok, alespoň ohledně cestování se mi začínají poměrně zřetelně rýsovat.
Rozhodně nebudu plánovat dopředu nic, co by znamenalo pohybovat se po
Evropě a nebo snad po naší krásné domovině. Ale už teď mám takový hezký
sen, který mě čím dál častěji pronásleduje, a který neomylně míří opět
do Asie. Je to takový plán, který v sobě spojuje spoustu věcí a pokud
se mi podaří ho realizovat, snad si možná začnu sám sebe i považovat.
Plán zní: opustit letadýlkem tuto prostřední Evropu a přemístit se do
Singapuru, kde mám oporu přátel. Tam by se mi chtělo zůstat pár dní a
objevit vše, co mi zatím v Singapuru zůstalo skryto, a taky navštívít
svá oblíbená místa - jako například Broadway večer, asi tak po deváté,
Čínskou čtvrť - asi tak mezi třetí a čtvrtou, aby mě tu "zastihla"
tropická průtrž mračen, možná bych se podíval i na plovárnu ve tvaru
plachetnice na třech silných nohách a kdoví, kam ještě. Taky jsem ještě
nebyl na Sentose a u Changi je prý nějaká kolonie ptáků. Příliš moc
věcí na jednu návštěvu, ale dobrý důvod, nechat si něco na příště. Ale
to jsem se moc zasnil. Pak bych se po pár dnech vydal do Hong-Kongu. To
už je vlastně za rohem. A pak už jenom pár stovek metrů a je člověk v
Číně. Co je ale to nejdůležitější, že je to už jenom hodina cesty po
zemi do Shenzenu, kde tou dobou bude už druhý rok přebývat Maruška,
kolegyně a kamarádka. A tam se mi doufám dostane morální podpory zde v
Říši středu. A taky ubytování a cenných rad. Už ale úplně za hranicemi
snů by se zdál letecký výlet v rámci Číny - typu: brzy ráno tam, večer
zpět - k velké zdi. Jen tak se tam projít a a letět zpět. Ale nasát
atmosféru se snad bude dát, když se tomu člověk otevře. Po této
fascinující návštěvě by se jako třešinka na dortu jevila ještě dobře
načasovaná návštěva Thaiska, přesně ve dnech, kdy tady slaví Songran -
thaiský nový rok. A potom, až by se mi podařilo se vzpamatovat i z
tohoto zážitku, bych to viděl na návrat do Singapuru a po pár dnech
odlet zpět. Ale sen je sen, probudíš se je den....
Někdy
- další velký sen je podívat se do Austrálie a na Nový Zéland. Tento
rok - mám na mysli rok 2011, jsme sice o tomto plánu uvažovali.
Postavilo se nám do cesty ale hned několik věcí. První z nich byla ta,
že to bylo drahé a nadlouho, a společenskosociální situace tomuto
výletu příliš nepřála. Kromě toho se na zrušení celého plánu projevila
taky skutečnost, že na tomto skoro komletně vyprahlém kontinentu se
projevil natolik nečekaný přírodní jev, jako jsou záplavy. A projevil
se nečekaně, razantně, krutě a opakovaně. Takže kontinent protinožců je
dočasně uložen k ledu.
Někdy - no a abych si tak nějak zkompletoval kontinenty, tak bych se chtěl podívat do Afriky. Ale kam?

|